jednou tady, jednou tam

vracím se s vlnami, které kopírují křivky mých strastí.
kdy jindy psát, než když nutné je se vypsat? vyprázdnit? vyčistit?
a tak ženu vody proudem. jsem stěnami i přívalem, skrytá i zjevující. minulost jest vyplavována do světla vědomí, šrámy krvácí jen proto, aby se zhojily. světlo čistí, ale tma ukrývá zrození a nové může růst jen v přítmí.

je černá špína a bílá čistá?

záleží, na jakou stranu vám padne zrak jako první. já dívám se z obou.

/klf: chill out

a posteriori (2)

návraty někdy bolí víc než loučení.
trápíme se od sebe, trápíme se spolu, nedokážeme být bez sebe, nedokážeme být spolu.
třetí cesta existuje.
jen ji najít.

akutní záchvat zataženosti

nevím, jestli to souvisí s bolestí kříže, která je skutečně symptomatická,
jestli to má něco společnýho s jarní únavou,
nebo prostě s tím, že co plynulo hladce, se najednou zašmodrchalo, smyčky se utahují a ega natahují,
ale nějak toho všeho mám plný zuby,
a nejradši bych jako malej fakan se sbalila a vypadla,
prostě utekla.

nářky.
nesmí trvat dlouho.